Podívejme se na pasáž o Ježíši, který se již připravoval jít na kříž a získat vítězství pro mě i pro tebe. Tehdy s učedníky šli kolem fíkovníku, který vypadal, že nabízí něco dobrého, ale byl to klam. Ježíš fíkovník proklel a on uschl. Byla to příprava na něco, co mělo přijít potom.

„Když pak šli ráno zase kolem toho fíkovníku, uviděli, že od kořenů uschl. Petr se tehdy rozpomněl a zvolal: ‚Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!‘ Ježíš jim na to řekl: ‚Mějte Boží víru. Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: Zdvihni se a vrhni se do moře – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.‘ “ (Marek 11,20-23)

Ježíš byl Bůh a udělal mnohem víc, než jen že proklel fíkovník. On skrze to vyučoval své učedníky o něčem mnohem větším.

Když Ježíš šel na kříž, převzal moc nad věcmi, které nás oklamaly, osvobodil nás od nich a dal nám dary (viz Efezským 4,7-9). Můžeme být oklamáni majetkem, prací nebo vztahy; jsme přitahováni nejrůznějšími věcmi a myslíme si: „To mě udělá šťastným“, jen abychom po chvíli zjistili, že je to jen iluze. Ježíš zničil sílu klamu v našich životech, ale větší bitvu chce vybojovat ve spolupráci s námi.

Ježíš Petrovi neřekl: „Říkáš si, ten fíkovník, to je něco!“, ale „Uvědom si, že jsem proklel věc, která klame, a mohu proklít i horu, díky které prosperoval i klamný fíkovník.“ Ježíš tím pozval učedníky do mnohem větší bitvy a dal jim i nám autoritu nad horami v našich životech. Tyto hory představují něco hlubšího v nás, co umožňuje růst klamu. Můžeme strávit spoustu času snahou překonat chtíče, závislosti a další věci, ale to jsou jen fíkovníky. Horou je to, co je v našem charakteru, co nás činí zranitelnými, aby nás oklamaly světské věci.

Ježíš říká: „Dávám vám nadpřirozenou moc. Teď chci, abyste ve svých životech převzali autoritu nad horami.“