HLEDÁNÍ VÍRY V DOBÁCH ZMATKŮ

„Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. … Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.“ (Římanům 7,15.18)

Cítíte se občas podobně? Vítejte v klubu. 

Pavlovo obrácení u Damašku mu nezajistilo život bez zkoušek. Kromě pronásledování, které mu značně znesnadňovalo službu, ho nepochybně trápily pochybnosti, zmatek a sklíčenost, když se snažil založit církev. Tlak byl jistě silný; v některých dnech si musel připadat, že je všechno vzhůru nohama. Ve svých epištolách otevřeně psal, že se mu často nedaří sladit poznání toho, co je správné, se svým chováním.

Jaký úžasný dar nám Pavel zanechal! Tím, že otevřeně vyložil svou vnitřní rozpolcenost, odhalil nám, že naše upřímnost před Bohem i před druhým člověkem je cestou k uzdravení. Říká bratrům a sestrám: „Řeknu vám to na rovinu, je to každodenní válka. Neustále se budete potýkat s vnitřními hradbami, o kterých jste si mysleli, že jste je už překonali; s postoji a pudy, o kterých jste si byli jisti, že jste je vymýtili; s duchovním zmatkem, o kterém jste si mysleli, že jste ho vyřešili. Vězte, že toto je cesta věřícího! Jsme vykoupeni, a přesto stále pracujeme a žijeme v tomto světě. Naše víra bude zkoušena, tříbena a prohlubována. Tyto zkoušky vás vnitřně promění způsobem, který si ani nedokážete představit. Budete vytaženi daleko ze zóny pohodlí a zavedeni do duchovních míst, o kterých jste nevěděli, že existují.“

Pavel jde ale ještě dál. V osmé kapitole pokračuje v povzbuzování k větší víře a jako vždy nás odkazuje zpět na nezměnitelnou moc Ducha svatého. „Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost“ (Řím 8,3). Zdůrazňuje, jak je naše bezmoc prostředkem, díky němuž kráčíme v moci. „Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!“ (Římanům 8,15)

Nenechte se strhnout neúspěchy a vnitřním neklidem! Následujte Pavlův příklad a využijte každé klopýtnutí k tomu, aby vás popostrčilo vpřed. Bůh se raduje z našich otázek a rozumí naší slabosti. Ať je vám vaše zranitelnost útěchou a zdrojem síly na duchovní cestě.