BOŽÍ SVATÁ HORA

Lot by v Sodomě zemřel, kdyby Bůh nevzal věci do svých rukou. Pán doslova popadl Lota a jeho rodinu a vyvedl je z města. „Když však otálel, vzali ho ti muži za ruku a také jeho ženu i obě dcery, neboť se nad ním Hospodin smiloval. Odvedli ho ven a teprve za městem ho propustili.“ (Genesis 19,16)

Když Lot prodléval v místě zničení bez síly a vůle se osvobodit, Bůh odvedl tohoto zmateného, pomýleného a hříchem svázaného muže do bezpečí. Je to nádherný obraz milosti. Bůh je ochoten jednat za nás, když my to nedokážeme. Písmo říká: „Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.“ (Římanům 5,6) Doslovný význam slova bezmocní zde, je „bez schopnosti nebo vůle“.

Bůh dal Lotovi ještě jeden pokyn: „Utíkej, jde ti o život. Neohlížej se a nikde na této rovině se nezastavuj. Uteč do hor, abys nebyl smeten.“ (Genesis 19,17) Hora zde představuje Boží přítomnost, místo o samotě s ním. Vidíme, že se tento obraz opakuje v celém Písmu. Na hoře se Mojžíše dotkla Boží sláva, Kristus byl proměněn před učedníky, a v modlitbě hledal svého Otce. Všechno to se stalo na hoře.

Až tě Bůh vysvobodí díky víře v jeho zaslíbení, uteč přímo na horu jeho svatosti! „Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.“ (Žalm 48,2) „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ (Izajáš 2,3)

Milovaní, podívejte se na horu a pokračujte k plnosti v Bohu.