BOŽÍ CESTA SKRZ TEMNOTU

David byl mužem podle Božího srdce, přesto i on mnohokrát padl. V 1. Samuelově 30,1-8 čteme, jak se David a jeho bojovníci vrátili z bitvy, a zjistili, že Amálekovci vypálili jejich domy v Siklagu a unesli ženy a děti.

I když David ještě nebyl oficiálně korunován za krále, už byl pomazán Bohem, aby byl králem a převzal všechny královské zodpovědnosti. Proto bylo jeho velkou chybou, že zanechal ženy a děti bez ochrany. Písmo říká, že David a jeho muži plakali až do úplného vysílení. Je správné plakat nad svými chybami, ztrátami a hříchy. Kéž i nám dá Bůh sílu plakat, když jsme na dně.

Tím však Davidovy problémy neskončily. V 1. Samuelově 30,6 se píše, že lidé byli tak zarmouceni situací, že začali mluvit o tom, že Davida ukamenují. I když David byl jistě za tu situaci odpovědný, neudělal to schválně nebo se zlým úmyslem, a chtít ho ukamenovat nebylo správné. Navíc i David truchlil nad ztrátou své rodiny a mohl se zlobit na nespravedlnost situace a nadávat na člověka.

Namísto toho Písmo říká, že uprostřed svého trápení „David našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (1. Samuelova 30,6). David si byl upřímně vědom svého selhání, ale zůstával v Boží přítomnosti. A pak David udělal velmi důležitý krok. Řekl knězi Ebjátarovi, aby mu přinesl efód – kněžské roucho. Protože taky jsem otec, manžel a vedoucí, myslím, že bylo pro Davida velkým pokušením ihned běžet zachraňovat svou rodinu. Toto však je od Davida lekce pro nás, že máme vždy nejdříve na modlitbách hledat Boží vůli.

To ke mně mocně promlouvá, abych nespoléhal na vlastní ‚strategie‘ nebo ‚know-how‘ jak potlačit duchovní temnotu. Jen Bůh má moc porazit temnotu a jen on zná cestu k vítězství. Jistě i ty se vypořádáváš s různými složitými a náročnými situacemi a za některé dokonce můžeš být částečně vinen. Osvobozující moc Boží dobroty však zůstává; Bůh je věrný i v okamžicích, kdy my jsme nevěrní.