Bůh ve svém slově často zdůrazňuje, že naše identita pochází od něho. Proč? Je to proto, že naše mentální schopnosti jsou velmi nespolehlivé. Ačkoli historie ukazuje, že lidský intelekt je udivující v tom, co všechno si dokáže představit, rozeznat a vytvořit, přesto často nejsme schopni rozeznat a odmítnout slova a myšlenky, které nás infikují a oslabují.
Mluvil jsem už o hanbě, která vede k obnovení a nápravě, ale hanba má i svou temnou stránku. Pocit, že nejsme dost dobří, je jednou z nejsmrtelnějších zbraní satana. Často ji poprvé použije, když jsme ještě velmi mladí a zranitelní, protože podle toho, jak s námi lidé jednají, hodnotíme sami sebe. Kritická čí odmítavá slova mohou dítě ovlivnit na celý život a je nutné o tom mluvit. Výčitky, zneužívání a zanedbávání může později v životě vést k rozpadu vztahů a špatnému zdravotnímu stavu. To všechno může poškodit naši schopnost přijímat Boží lásku, milost a uzdravení.
Nepřítel se vší silou snaží, aby myšlenky méněcennosti zůstaly ukryty v temnotě. V naší mysli může skrývaný pocit hanby růst stále více bez toho, že by ho někdo odhalil a zastavil a brání naplnění Božího záměru s námi.
Před několika lety jsem hovořil na konferenci, které se zúčastnilo asi 2500 lidí. Jeden večer, poté, co jsem mluvil na téma hanby a zranění, jsem pozval lidi k oltáři. Byl to šok pro všechny na pódiu, protože nejméně tři čtvrtiny shromáždění šly směrem dopředu. Procházel jsem davem, modlil se a mluvil s lidmi, a jejich smutek a slzy mi zlomily srdce. Přestože byl tento okamžik bolestivý a drsný, stal se jasným průlomem, který jim dal naději. Jak mnozí říkali své příběhy, viděl jsem, že na hanbu, kterou léta uchovávali ve tmě, konečně zasvítilo světlo Ježíšovy uzdravující, bezpodmínečné lásky.
Když Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa“ (Jan 8,12), nebyl pasivní. Světlo se za každou cenu snaží osvětlit temnotu, pročistit ji a obnovit správný pohled. Když předáme hanbu a pokřivené myšlení Bohu, připomene nám, že jsme jeho úžasným stvořením, které vykoupil. V Izajáši 43,4 Bůh říká: „Jsi pro mne tolik drahocenný, jsi mi tak vzácný, tak tě miluji …“ Bůh se na nás dívá očima věčnosti, ne naším omezeným pohledem, a to je naše pravá identita.