V polovině 19. století přinesl pastor jménem Robert Murray McCheyne do svého sboru v Dundee ve Skotsku velké probuzení. Přestože zemřel ve věku 29 let, tento geniální mladý muž se za svůj krátký život nesmazatelně zapsal do dějin. Oblíbil jsem si jeho citát: „Největší potřebou mého lidu je moje svatost.“
Máme nadbytek výmluvných kazatelů, charismatických osobností a obdivovaných vůdců. Ale čeho nemáme dost, jsou svatí Boží muži a ženy. Lidé potřebují od vůdců vidět víc než jen dovednosti ve službě. Potřebují vidět zbožné srdce; pastor nemůže zavést svůj sbor do Kristových hlubin dál, než došel on sám.
Jaké je ovoce církve, která má úžasné programy, skvělé vedení, poutavé prezentace a krásnou budovu, ale netouží po svatosti? Jaký může mít účinek na svět, když se její vůdce nechce zlomit a uznat, jak moc jsou on a jeho shromáždění odcizeni svatému Bohu?
V našich církvích je plno lehkovážnosti a nečistoty; víme to, ale přesto se nic nemění. Je to proto, že vedoucí to tolerují, než aby nad tím plakali; a církev je jen odrazem toho, co je v srdci pastora. Pavel napsal: „I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte“ (1. Korintským 4,15). Dnes by Pavel mohl říct: „Máte mnoho církevních odborníků, ale málo svatých mužů.“
McCheyneova slova jsou dnes ještě potřebnější, než když je poprvé pronesl ke zkompromitované, liberální církvi ve Skotsku. Jeho příklad dal účinnost jeho slovům a moc jeho poselství. Jeho služba pramenila z čistého a Bohu vydaného života.
Toužíte se stát svatým mužem nebo ženou Boží? Existuje jen jeden způsob, jak se to stane. Znamená to vynaložit všechno úsilí na to, abychom byli spravedlivými - plně zahaleni do Kristových šatů (viz Řím 13,4; Ef 4,24). Svatost je mnohem víc než snaha nehřešit; je to absolutní odevzdání se Kristu, a on vám vloží do srdce hlad po svatosti. Nechci strávit svůj život zápasem se svým starým člověkem plným nečistot a toužím vidět, jak Kristus ve mně tvoří nového člověka.