Samson, o němž se píše v knize Soudců, byl posledním soudcem starověkého Izraele. Byl známý svou nadlidskou silou. Jeho narození předpověděl anděl a od lůna byl vázán slibem nazírské zbožnosti a oddělení. Hospodin Samsona miloval. Písmo říká: „I porodila ta žena syna a dala mu jméno Samson. Chlapec vyrostl a Hospodin mu žehnal.“ (Soudců 13,24) Narodil se v době, kdy Izrael, který odpadl od Boha a byl podroben Pelištejcům, potřeboval nového vysvoboditele. Bůh jim ve svém milosrdenství dal Samsona.
Po dvacet let Samson přinášel Izraeli užitek jako soudce a bojovník, ale trpěl vnitřním zajetím svých choutek, které se mu nakonec staly osudnými. Jeho život byl poznamenán násilím a každá jeho etapa byla šokující. Samson byl ikonickou postavou, děsivou a božskou pro nepřátele, zároveň ale představoval sebevědomého vůdce lidu. Byl pod tlakem vyvolení, cítil jeho tíhu. Avšak Samsonovo ego a chaotický osobní život začaly zastiňovat jeho poslání, a on opakovaně ignoroval varovná znamení pádu. Hodně riskoval, poháněla ho potřeba zjistit, kam až může zajít, až to nakonec dopadlo špatně.
Samsonův život – požehnání, zkáza i konečné pokání – je pro nás dnes příležitostí k tomu, abychom zkoumali sami sebe. Většina z nás nežije na jeho úrovni, ale určitě se můžeme ztotožnit s jeho lidskostí. Hněv – mám. Chtíč – mám. Zášť, pomsta, arogance – také. Jsou to hříchy těla a jsou záludné; i když ne vždy se projevují dramaticky. Ve skutečnosti zlo obvykle škodí za těch nejvšednějších, nejobyčejnějších okolností. Všimněte si, že k Samsonovu poslednímu, osudnému zajetí došlo, když spal.
Bůh nám tedy nařizuje, abychom byli bdělí, dávali pozor, když se naše ego chce zmocnit vlády. Často je nejsnazší spolehnout se na vlastní síly a nespolehlivé pocity, ale abychom uspěli, musíme ustoupit a nechat se vést Duchem svatým.
Apoštol Pavel poznamenal, že naše choutky nás budou tížit, a proto jim nemáme dát vládu: „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo.“ (Židům 12,1)