„Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo“ (Genesis 15,1). Někteří bibličtí učenci říkají, že ačkoli Abram zvítězil v boji, přepadl ho strach ze msty Kenaanců, uprostřed nichž žil, a smutek z toho, že i přes Boží slib stále nemá syna. Tehdy k němu promluvil Hospodin.
První věcí, kterou Bůh Abramovi řekl, bylo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna“ (tentýž verš). V tomto jediném verši nám Bůh dává poznat tajemství svého největšího požehnání. V hebrejštině slovo štít znamená „ochránce.“ Bůh říká: „Budu za tebe bojovat a zvítězím.“
Hospodin říká Abramovi: „Vykroč a podívej se na celou armádu, která tě obklopuje. Nikdo se tě ani nedotkne, protože já jsem tvým ochráncem. Svěř svůj život a budoucnost do mých rukou.“ Tento verš nám ještě říká, že Hospodin je pro nás více než štít. On je též naší přehojnou odměnou. Bůh říká Abramovi. „Narodí se ti syn a budeš se z toho radovat, avšak tvé největší potřeby uspokojím já.“
Bůh ví všechno o lidské přirozenosti. Věděl, že Abraham (tak ho Bůh později přejmenoval) bude mít obrovskou radost z narození svého syna. Abraham tedy mohl říci: „Bůh to učinil! Slíbil mi to a své slovo dodržel.“ A přece Bůh také věděl, že Abrahamově radosti bude něco chybět. Stále bude mít vnitřní hlad, nepokoj, nevysvětlitelnou potřebu, kterou žádný člověk nedokáže uspokojit.
Neděje se to nám, když konečně dostaneme, po čem jsme velmi toužili? Celou dobu si myslíme: „Kdybych to měl, byl bych šťastný. Můj život by byl úžasný a všechny problémy by skončily.“ Ne, to by se nestalo! Pouze samotný Bůh může plně uspokojit naše potřeby.
Náš Velekněz říká: „Tajemství mého požehnání tkví v tom, že já jsem to, co hledáš. Já jsem odpověď, požehnání a odměna.“