JÁKOBŮV ŽEBŘÍK

Jedním z nejzajímavějších lidí, o kterých čteme ve Starém zákoně, je Jákob. Ačkoli to byl muž, který podváděl a klamal, Bůh ho vroucně miloval.

Jákob podvedl svého bratra Ezaua a přisvojil si jeho prvorozenství. Když vyhladovělý Ezau přišel z lovu, Jákob mu nabídl hrnec guláše výměnou za prvorozenství. V jejich kultuře prvorozenství znamenalo právo být hlavou klanu a „dvojnásobné požehnání“ – prvorození měli od otce obdržet dvojnásobní díl z veškerého jeho majetku. A to nejdůležitější bylo, že prvorozený měl být praotcem rodu, ze kterého měl přijít Kristus: „V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země.“ (Genesis 28,14)

Jákob také ukradl požehnání od jejich otce Izáka. To požehnání patřilo Ezauovi, ale Jákob se za Ezaua vydával. Když se to Ezau dozvěděl, rozhodl se Jákoba zabít.

Jejich matka Rebeka přesvědčila Izáka, aby poslal Jákoba pryč, tam, kde žil její bratr Lában. Chtěla, aby si tam Jákob našel ženu a v poklidu žil. Když byl Jákob na cestě, Bůh mu dal neuvěřitelné vidění. „Ve snu pak spatřil žebřík sahající od země až k nebesům a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé.“ (Genesis 28,12)

Bůh odhrnul oponu a ukázal Jákobovi, co se v nebesích neustále děje. Všichni ti andělé měli pověření, chodili sem a tam na zem, aby vedli Boží lid, sloužili mu, tábořili kolem něj, varovali jej, chránili, střežili a starali se o jeho potřeby.

Bůh pak řekl Jákobovi: „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Genesis 28,15) Tato slova určená Jákobovi jsou také pro nás slova povzbuzení.

Milovaní, ten žebřík tam je dosud! Ti samí andělé nezestárli ani hodinu od doby, kdy je Jákob viděl. Ve skutečnosti slouží a pracují v náš prospěch i dnes.