V Ježíšově době lidé vždy jednou ročně cestovali do chrámu. Rabíni říkají, že tito lidé na obrovském nádvoří chrámu dodržovali určitý poutní rituál. Když vyšli po schodech k bráně do nádvoří chrámu, kněz jim nahoře řekl: „Jděte doprava, a jak půjdete přes nádvoří, uctívejte a chvalte Boha, ale pokud truchlíte nebo jste zlomení, jděte nádvořím směrem doleva.“
Takže všichni lidé, kteří se cítili vítězně a odvážně, nebo to možná jen předstírali, šli doprava. Všichni lidé, kteří byli zranění a zlomení, šli doleva; a tradice říká, že lidí, kteří se rozhodli jít přes nádvoří vlevo, bylo vždy méně.
Někdy lidé, kteří šli nádvořím vpravo, když uviděli lidi, kteří šli opačným směrem, oddělili se od davu a zastavili se a zeptali se člověka, který šel opačným směrem: „Řekni mi, co tě bolí. Poděl se se mnou o svou bolest.“
Odtrhnout se od davu a pomoci někomu jinému není snadné. Většina z nás se nechce zaplést s lidmi se zpackaným životem. Máme tendenci si myslet: „Mám svou práci, pěkný domov, šťastnou rodinu a tito lidé jdou špatnou cestou.“ Zůstáváme v povzneseném davu, ale Bible nám ukazuje, že Ježíš byl jedním z těch lidí, kteří se od davu odtrhli, aby promluvili se zlomenými a truchlícími.
Jdete dnes doleva? Můžete se cítit dobře, když víte, že se s vámi Ježíš setká, zvláště pokud jste jediný, kdo truchlí nebo má pocit, že všichni kolem něho vítězí a slaví. „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“ (Matouš 5,3-4)
Jste ten, kdo může jít doprava? Chvála Bohu! Zároveň se ho však zeptejte, koho chce, abyste zastavil a potěšil. Mějte oči otevřené pro ty, které život donutil jít jinou cestou.