JEDNA ZTRACENÁ OVCE
Před mnoha lety Bůh vložil do mého srdce, abych založil domov pro chlapce na Long Islandu. Cítil jsem, že Pán stojí za tímto dílem. Nicméně po pouhých 18 měsících státní úředníci nastavili tak přísná pravidla na fungování domova, že jsme neměli jinou možnost, než jej zavřít.
Během doby, kdy jsme měli otevřeno, jsme přijali čtyři chlapce. Poté, co jsme zavřeli, jsem s nimi ztratil kontakt. Vždy jsem si myslel, že tento podnik byl jedním z největších selhání v mém životě. Po více než tři desetiletí jsem se divil, proč nám Bůh vůbec dovolil něco takového začít.
Nedávno jsem obdržel dopis od mladého muže, který se jmenuje Clifford.
Napsal: „Bratře Davide, jsem jedním z těch čtyř chlapců, kteří byli přijati do domova na Long Islandu. Lidé, kteří o nás pečovali, byli velmi milující a laskaví. Učili nás z Bible a brali nás do církve. Jednoho dne nás vzali do církve, kde se zrovna konala stanová evangelizace. Byl jsem tak zahořklý a sklíčený. Tam ve stanu Duch svatý začal přitahovat moje srdce. Slyšel jsem, jak kazatel říká: „Ježíš tě miluje.“ Všechna ta léta bolesti, zmatku a beznaděje vyplavala na povrch. Poklekl jsem a modlil jsem se. Bylo to před pětatřiceti lety. Nyní mne Bůh povolal, abych kázal, a posouvá mne dál směrem do služby na plný úvazek. Po celou tu dobu ve mně vřelo „děkuji.“ Chci ti jen poděkovat za péči. Poznal jsem, co je Boží láska.“
Dopis tohoto muže mi dokazuje, že nic, co děláme pro Krista, nepřijde nazmar. Domov pro chlapce nebyl selháním, protože jeden ztracený, zmatený chlapec objevil, co znamená Boží láska.
To je ta radost, kterou Ježíš popisuje ve svém podobenství: „Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“ (Lukáš 15,4-7).
