„Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ (Žalm 8,2-3)
V 1. verši David popisuje Boží moc, úžasnou a velkolepou, a hned v dalším verši popisuje ty nejmenší a nejbezmocnější. Neexistuje větší rozpor, než mezi těmi dvěma popisy, od toho, co je největší k nejnižšímu volání dítěte.
Na první pohled se druhý verš zdá být naprosto oddělený od verše prvního, jenž vyvyšuje Boží majestát. Avšak nenechte se oklamat, protože k žádné změně nedochází. Ty dva úvodní verše osmého žalmu spolu souvisejí.
Věřím, že David měl zjevení, které naplnilo jeho srdce i ústa obrovskou chválou. To zjevení mu ukázalo: „Pane, jsou to tvé bitvy a ne moje. Boj patří tobě. Já mohu mít pokoj.“ Není nic bezmocnějšího než dítě, a přece jeho křik může přivolat tu největší moc, jaká existuje.
Co tě znepokojuje? S čím bojuješ? Jaké obavy tě tíží? To nejsou tvé bitvy. Všechny je odlož. Přines je k Ježíši a vlož je na něho, protože on o tebe pečuje. Řekni mu: „Pane, zde jsou mí nepřátelé a ty nad nimi zvítězíš.“
Tvým nepřítelem může být nemoc, finanční tíseň, manželské problémy nebo napjaté vztahy. To nelze vybojovat vlastní moudrostí a silou. Musíš důvěřovat nasměrování a moci Ducha svatého, aby ses s tím vypořádal. Často je tou nejlepší zbraní správné pochopení toho, kým Bůh je. To činí z nejprostšího dětského volání mocné prohlášení víry, která dokáže naše nepřátele úplně odstranit.
Bůh často ukazuje svou sílu na věcech, které se světu jeví jako malé, slabé a bezvýznamné. Díky naší slabosti Bůh ukazuje svou moc nad překážkami, které se zdají být nepřekonatelné. On je větší, než dokážeme pochopit, a jeho všemohoucnost přesahuje představivost naší mysli.
Z knihy Garyho Wilkersona: The Altar of Our Hearts - An Expository Devotional on the Psalms. Adaptováno.