Sedmá kapitola Micheáše obsahuje jedno z nejmocnějších poselství o nové smlouvě, jaké kdy bylo hlásáno. V tomto neuvěřitelném kázání Micheáš promlouvá k lidu Izraele, ale mluví také k církvi Ježíše Krista v posledních dnech. Micheášovo kázání začíná výkřikem jeho zlomeného srdce, který je dodnes slyšet od duchovně hladovějících věřících z celého světa: „Běda mi! … Není tu ani hrozen k snědku“ (Micheáš 7,1).
Micheáš popisuje dopad hladomoru na Izrael, touhu po jídle a po Božím Slově. Poselství odráží slova dřívějšího proroctví Ámose: „Hle, přicházejí dny, praví Panovník Hospodin, kdy na zemi pošlu hlad – ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, ale po slyšení Hospodinových slov … budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou.“ (Ámos 8,11–12)
V Izraeli byl právě čas sklizně a vinice měly být plné ovoce, ale z vinné révy žádné trsy hroznů nevisely. Micheáš sledoval, jak lidé chodí do vinic a hledají ovoce, které by mohli sklízet, ale žádné nenacházeli. Micheášovo prorocké oko vidělo zástupy, které v posledních dnech budou pobíhat z místa na místo, aby slyšely pravdivé slovo od Boha. Představoval si věřící, kteří pobíhají od církve k církvi, od probuzení k probuzení, od národa k národu, všichni toužili ukojit hlad a žízeň po něčem, co by nasytilo jejich duše. Výkřik je slyšet: „Běda mi. Není zde ani jeden trs hroznů!“
V dnešním světě vládne také velký hladomor. Navzdory obrovskému množství lidí, kteří pobíhají sem a tam a hledají duchovní pokrm, je těch, kteří skutečně touží po Božím slovu, jen malý počet (viz Micheáš 7,14.18). To platí dnes stejně jako ve starověkém Izraeli. Jen málo křesťanů v dnešní době skutečně hladoví po čistém Božím Slově. Většina se krmí sodomskými jablky a slámou zvrácených evangelií. Musíme se probudit a opravdově zatoužit po Slovu! Musíme sdílet svatou pravdu Písma s těmi, kdo jsou zoufalí a hladoví.