Mnohokrát lidé čtou následující verše s určitým výkladem, o kterém se domnívám, že je mylný. „Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.“ (Žalm 100,3) Pravděpodobně jste už slyšeli, že jsme přirovnáni k ovcím, protože ovce jsou hloupé, ale já si nemyslím, že nás Bůh nazývá hloupými. Znamená to, že ovce se nemohou samy zachránit před medvědy nebo lvy, stejně jako se my nemůžeme sami zachránit od zákona Božího. Podle zákona jsme všichni zhřešili a nemůžeme se sami zachránit.
Proč na tom záleží? Vezměme si jako příklad příběh Davida a Goliáše. Slyšel jsem, že k tomuto příběhu někteří pastoři říkají: „Jste zabijáci obrů! Bůh vás povolal, abyste změnili svět!“
Co kdybych vám řekl, že existuje pouze jeden zabiják obrů, a jmenuje se Ježíš?
Někteří letniční kazatelé říkají: „Ďábel si už volá pomoc, právě teď vytáčí 911!“ Možná, ale není to proto, že by někdo z nás byl mocný. Je to proto, že Kristus žije v nás. Ďábel se nás nebojí, ale bojí se Ducha svatého, který v nás žije.
Bez ohledu na to, čemu čelíme, nebo jak dobře chodíme ve víře, stále potřebujeme toho jediného přemožitele obrů. Věřím, že příběh Davida a Goliáše je obrazem Ježíše ničícího moc hříchu a smrti. Kristus porazil ďábla a každý démonický pokus zničit naši duši.
„Já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10,28-30)
Když David zabil Goliáše, všichni izraelští muži, kteří předtím byli připraveni utéct, měli najednou v srdci naději a spustili vítězný pokřik. Totéž platí pro nás u prázdného hrobu. Jakmile Ježíš vyšel z hrobu, všichni jsme spustili vítězný pokřik. Ale ne proto, že bychom byli tak silní. Ne, naše vítězství pochází od Krista.