Izrael odmítl uvěřit Božímu ujišťování, že jsou vzácní v jeho očích. Místo toho se zaměřili na svůj stav, slabost a neschopnost; a podlehli strachu.
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem, zřeknu se ho …“ (Numeri 14,11-12).
Hospodin mnohokrát odpustil Izraeli díky Mojžíšovým přímluvám, ale nedovolil jim vstoupit do zaslíbené země. Místo toho museli přežívat v poušti, jejich život byl vydaný neustálému strachu a destruktivním pochybám. Bylo jim odpuštěno, ale byli nešťastní! Ztratili naději, jistotu a pokoj, které pocházejí z vědomí přijetí a víry, že pro Boha jsou jeho děti drahocenné.
Milovaní, Boží trpělivost s námi dojde pouze tehdy, když znovu a znovu odmítáme uvěřit, jak moc nás miluje a chce nám pomoct v našich bitvách. Mnoho dnešních křesťanů se skutečně vrátilo zpět na poušť, kterou si sami způsobili. Nemají žádnou radost, žádné vítězství. Když se na ně podíváte, mysleli byste si, že je Bůh před lety opustil, ale on je ve skutečnosti pouze vydal jejich vlastnímu stěžování a reptání.
Díky Bohu, Jozue a Káleb vstoupili do zaslíbené země, a jakou měli radost! Bůh jim neuvěřitelně požehnal, a až do smrti stáli jako zelené stromy v Božím domě. Byli to muži moci a zjevení, protože věděli, že jsou Bohu vzácní.
I vy jste vzácní pro Pána, navzdory všem svým problémům a selháním. Bez ohledu na to, jaké jsou vaše zkoušky nebo boje, můžete být zeleným stromem v Božím domě, stejně jako Jozue a Káleb. Jednoduše stůjte na tom, co slibuje Písmo: „Vyvedl mne na volné prostranství, vysvobodil mne, protože jsem se mu líbil.“ (Žalm 18,19) To je základ pravé víry.