Ježíš vyprávěl podobenství o služebníkovi, kterému byl odpuštěn velký dluh (viz Matouš 18,23-35). Tento muž našel milost a soucit u svého pána, ale nevážil si toho. Hned nato, co mu byl dluh odpuštěn, vyšel ven a potkal muže, který mu dlužil malou, bezvýznamnou částku peněz, a začal křičet: „Vrať mi dluh, hned!“ Když ho ten dlužník požádal o smilování, odmítl a nechal ho uvěznit.
Proč se ten služebník takto zachoval? Proč neprojevil soucit? Bylo to proto, že si neuvědomoval svou vlastní nehodnost. Nechápal, jak beznadějný a nesmírně hříšný je jeho vlastní život. Nepochopil, jaké mu hrozilo nebezpečí a jak byl blízko smrti - než mu byl projeven soucit.
Když pán zjistil, co ten nevděčník druhému dlužníkovi provedl, nechal ho uvrhnout do vězení na doživotí.
Zatímco jsem chystal toto poselství, Pán mě zastavil a řekl: „Davide, odlož své poselství, hned teď. Chci s tebou mluvit o tvém duchu soudu, o tvém nedostatku milosrdenství.“
Pomyslel jsem si: „Já, Pane? Jsem jedním z nejmilosrdnějších kazatelů v Americe.“ Ale Pán mi začal připomínat, co jsem řekl mladým kazatelům, slova, která jsem ukvapeně vypustil z úst. Připomněl mi všechny necitlivé poznámky, které jsem řekl lidem, kteří selhali a se kterými jsem to vzdal.
Úplně mě to rozhodilo. Plakal jsem před Pánem. Když jsem se Pána zeptal, jak se to mohlo stát, odpověděl: „Zapomněl jsi, co jsem pro tebe udělal, na neuvěřitelné milosrdenství, které jsem ti prokázal. Kolikrát jsem ti pomohl ze situace, která tě mohla zničit? Nebyl bys zde bez mé milosti.“
Milovaní než budete moci projevit milosrdenství někomu jinému, musíte nahlédnout do jámy, ve které byste byli bez Božího milosrdenství a odpuštění. Teprve pak budete moci říct: „Bože, vím, co jsi pro mne udělal, a ty můžeš udělat totéž pro mého přítele, který je v hříchu. Kdysi jsem byl ve tvých očích stejně zlý. Nemohu toho přítele soudit, protože jsi mi prokázal milosrdenství a odpuštění.“