Kdybyste měli možnost položit Bohu otázku „proč?“, na co byste se ho zeptali? Proč se mi stala tato špatná věc? Proč moje máma zemřela?
Což takhle se zeptat na svá selhání? O tom je v Matouši 17. Učedníci selhali v něčem, k čemu byli zmocněni, a nevěděli proč. Snažili se uzdravit syna jednoho muže, a nebyli toho schopni, a tak ten muž přivedl svého syna k Ježíšovi. „Ježíš tomu démonovi pohrozil, a on vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: ‚Proč jsme ho nemohli vyhnat my?‘ On jim řekl: ‚Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde; a nic vám nebude nemožné. Takový duch nevyjde jinak, než modlitbou a postem.‘ “ (Matouš 17,18-21)
Líbí se mi, že učedníci položili tu otázku. Lidé to dnes nedělají, když dokončí úkol. Je vzácné najít někoho, kdo žádá o kritiku, aby se mohl zlepšit. Žijeme v kultuře, která obviňuje ostatní, ale sebe není ochotna podrobit kritice.
Ježíšova odpověď učedníkům je ohromující a mnohovrstevná. Velký problém, řekl Ježíš, je víra; pak jim – a také nám – řekl, co může nastartovat víru o velikosti hořčičného semínka: modlitba a půst. Půst – to není hladovka, která má upoutat Boží pozornost. Půst vytváří prostor pro Boha. Připravit jídlo v té době neznamenalo zajít do obchodu a koupit hotové jídlo; byla to celodenní záležitost, která zahrnovala zabití zvířete a jeho přípravu k jídlu. Půst znamenal vytvoření prostoru k modlitbě a naslouchání Bohu.
Když se někdo postí, dává Bohu více času, a když máte více času s Bohem, věřte mi, Bůh se ve vašem životě zvětšuje. Proto věřím, že se můžete postit od mnoha různých druhů věcí, nejen od jídla – sociálních sítí, televize, určitých aktivit – a tím vytvořit prostor pro modlitbu.
Zrnko víry získáte modlitbou a půstem. Soukromé „proč“ pomohlo nejen učedníkům, ale také nám poskytlo skvělý výklad, když potřebujeme, aby se pohnuly věci, které nepostupují.