KDYŽ SI UDĚLÁME ČAS NA MODLITBU

V jeruzalémské církvi v prvním století došlo k tomu, že „začali si ti, kdo mluvili řecky, stěžovat, že jejich vdovy jsou oproti hebrejským kráceny na denních přídělech jídla“ (viz Skutky 6,1). Přirozeně proto hledali pomoc u vedoucích církve.

Apoštolové neviděli za dobré, že by se měli vzdát času na modlitby a studium Božího slova, aby dohlédli na tento úkol, a tak svolali církev a řekli: „Není správné, abychom se přestali věnovat Božímu slovu a sloužili u stolů.“ (Skutky 6,2) Bylo vybráno sedm mužů s „dobrou pověstí“, aby řešili všechny praktické záležitosti církve. A apoštolové se zavázali: „My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ (Skutky 6,4)

„Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.“ (Skutky 6,7) Apoštolové odmítli zanedbávat svůj primární úkol a církev díky tomu rostla.

Jen velmi málo dnešních pastorů přinese takovou oběť. Jeden kazatel se mi podíval do očí a řekl: „Prostě nemám čas se modlit. Jsem příliš zaneprázdněn. Je na mne kladeno příliš mnoho požadavků.“ Jiný pastor se mi přiznal: „Už měsíce jsem se opravdově nemodlil. Občas si rychle přečtu něco z Božího slova a krátce se pomodlím, ale nedokážu se přimět k pravidelným modlitbám.“

Neodsuzuji žádného pracovitého, oddaného Božího služebníka. Faktem však je, že každý služebník vstává a padá se svým pánem. Mnoho dnešních kazatelů evangelia si neuvědomuje, že se stali obětí satanského spiknutí, jež je odvádí od modlitby. Jsou neustále v běhu, zavaleni lavinou povinností.

Díky Bohu nikdy nejsme nepříteli vydáni na pospas. Můžeme odhalit satanovu taktiku, promlouvat slova víry a v Kristově jménu odmítnout vše, co nás odvádí od modlitby. Díky moci Ducha svatého v nás si můžeme uvolnit cestu k Pánovým branám a směle přijít k jeho trůnu milosti, abychom přijali pomoc ve chvíli, kdy ji potřebujeme. Milovaní, to chce Pán pro nás všechny!