Podívejme se na slovo, které Bůh dal Élímu, jednomu z kněží, o jeho synech: „Ano, řekl jsem, že tvůj dům a tvůj otcovský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hospodin praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, poctím; ty, kdo mě znevažují, však zostudím. Hle, přicházejí dny, kdy zlomím tvou moc a moc tvého otcovského rodu! Nikdo ve tvém domě se nedočká stáří.‘“ (1. Samuelova 2,30-31)
To je velmi silné slovo! Proč to Bůh o Élího synech řekl? Protože znevážili Boží dům; dělali tam hříšné věci – znesvěcovali oběti a smilnili se ženami sloužícími ve svatyni – a přitom Élí o tom věděl a nepostavil se proti tomu.
Bůh je Bohem milosti, ale je také Bohem soudu. To se netýká jen Starého zákona, ale i Nového (viz Skutky 5,1-11), kde čteme, jak v církvi manželé lhali Duchu svatému, a oba padli mrtví.
Když jste zapojeni do služby Bohu a dostali jste světlo, Bůh bere vážně to, když víte, že se děje něco zlého, a necháte to být, když zavíráte oči před zlem. „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ (Lukáš 12,48) Za to byl Élí souzen a všichni jeho potomci, i budoucí, byli vyloučeni z kněžství. Víme, že Bůh již předtím promluvil k Élího svědomí, a také lidé řekli Élímu o tom, co jeho synové dělají. Boží soud nepřišel z nenadání.
Žijeme v době, kdy lze všechno ospravedlnit, pokud jsme se stali obětí okolností, ale Bůh se na to tak nedívá. Pokud nám Bůh dal varování a my máme díky jeho Slovu světlo, Bůh nás podle toho bude soudit. Musíme si dávat pozor, abychom nezavírali oči před zlem jen proto, že jde o naši rodinu, rasu nebo církev. Bůh nenávidí nepoctivé váhy. Pokud máme možnost zastavit něco zlého, co se děje, udělejme vše, co je v našich silách, abychom to zastavili.
„My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se jemu líbí, s úctou a posvátnou bázní. Vždyť ‚náš Bůh je oheň stravující.‘ “ (Židům 12,28-29)