Představte si člověka, který je znechucený svým hříšným zvykem, a přesto padá stále hlouběji do jeho spárů. Stokrát si předsevzal, že už to nikdy neudělá, na chvíli pokušení odolá a užívá si jistou míru svobody, ale hřích se vrátí s ještě větší silou.
Tento člověk zakrývá svůj hřích, lže a podvádí kvůli němu; a přineslo mu to velký zármutek. Už s ním ale nedokáže přestat. Hřích se prostě pořád vrací.
Člověk ví, že jednoho dne stane před soudem, a prochází životem se strachem z odhalení a skandálu. Hřích ho vysál, spoutal, oklamal. Je ze všeho tak unaven, že stěží může existovat. Je na konci svých sil.
V tomto smutném, unaveném a opotřebovaném stavu k němu promluví Duch svatý: „Existuje pro tebe cesta ven. Je zde možnost vítězství, pokoje, radosti a nového života. Přijmi Kristovo volání, běž k němu a najdeš odpuštění a pokoj. Jdi ke kříži Ježíše Krista.“
Milovaní, když klečíte u kříže, neuslyšíte snadné, hladící slovo, alespoň ne zpočátku. I když je kříž jedinými dveřmi k životu, uslyšíte o smrti v souvislosti s každým hříchem.
U kříže uvidíte pravdivě celý svůj život, a to je to, co v mnoha církvích chybí. Kázání o kříži přináší odhalení hříchu a svévole. Bude k vám mluvit láskyplnými, ale pevnými slovy o následcích vašeho hříchu. Říká: „Zapři sám sebe, nechej starého člověka zemřít na kříži spolu s Kristem, a následuj mě!“
„Všem pak řekl: ‚Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.‘ “ (Lukáš 9,23)