„Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, netrestej mě ve své zlobě.“ (Žalm 38,2)
V Žalmu 38 vidíme, že David si uvědomil, že potřebuje být pokárán za své hříchy, ale napsal: „Bože, prosím, nekárej mě v hněvu.“
Jako rodiče víme, že spravedlivé prosazování kázně je aktem lásky. Znamená to napravovat, kárat a vnášet do života mladého člověka Boží řád. David věděl, že potřebuje Boží spravedlivé pokárání a ukáznění.
Jste ochotni říct: „Bože, potřebuji tvé pokárání?“ Jste ochotni dát Bohu přístup do vašeho dne, týdne, měsíce nebo určitého období vašeho života podle toho, jak žijete? Když David řekl: „Bože, nekárej mě ve svém rozhořčení, netrestej mě ve své zlobě,“ neříkal tím: „Netrestej mě“, ale spíše „Netrestej mě v hněvu“.
Božím hněvem je vylití jeho soudu na lidi. Je to přetržení vztahu mezi ním a námi kvůli hříchu, který ho rmoutí. Hřích, který nevyznáme a nelitujeme ho, způsobuje vystavení se Božímu hněvu a odplatě.
David dále v Žalmu 38, verši 4. řekl: „Tvůj hněv na mně nenechal zdravé místo, můj hřích připravil mé kosti o pokoj.“ David pochopil, že kvůli hříchu neměl pokoj v mysli ani v těle ani v oblasti emocí. Stejně jako David, i naše přiznání hříchu říká: „Pane, naprav mě a ukaž mi své cesty. Ukaž mi oblasti mého života, které tě zarmucují, a obnov mě.“
Pokud David, muž podle Božího srdce, měl srdce ochotné k pokání, neměli bychom i my vidět závažnost svých hříchů a bolest, kterou působí? Bůh chce vynést na světlo temné oblasti srdce, mysli, těla a duše, abyste mohli obdržet větší světlo. Musíte vykořenit věci, které tam nepatří, abyste mohli mít radost z věcí, které tam patří.
Pokud vám chybí radost, potěšení a duchovní svoboda, možná je to proto, že nežádáte Boha, aby vás ve spravedlnosti napomínal. Hřích Boha zarmucuje, ale lékem na něj je Boží milosrdenství, odpuštění a spasení.