Pamatuji si, jak jsem jako mladý evangelista kázal na evangelizační výpravě před 5 000 lidmi v Los Angeles. Zde se nejméně 2 000 lidí z hnutí hippies stalo křesťany. Právě se znovu narodili a byli zachráněni z kultury hippies. Mnoho z těchto mladých lidí sedělo na podlaze, bosí, s dlouhými vlasy a v roztrhaných šatech.
Tu noc jsem měl oblečené moderní modré sako s úzkou kravatou, nejnovější kalhoty do zvonu a lesklé boty. Když jsem vyšel na pódium, začal jsem k těm mladým důrazně promlouvat. Řekl jsem: „Někteří z vás vypadají hrozně. Než sem zítra večer zase přijdete, oblečte si slušné oblečení a nechte se ostříhat!“
Po bohoslužbě za mnou do zákulisí přišla delegace těch dlouhovlasých hippie křesťanů. Jeden z nich přejel prsty po límci mého módního saka a řekl: „Krásný oblek!“ Pak se na mě podíval a řekl: „Bratře Davide, dnes večer jsme nemohli vidět Ježíše.“
„Proč ne?“ zeptal jsem se.
„Tvé oblečení překáželo,“ odpověděl.
Měl jsem je za moc nevhodně oblečené, a oni mě měli za příliš dobře oblečeného. Nedělali si ze mne legraci. Byli upřímní. Plakali, když mi říkali: „Věříme, že jsi Boží muž, ale něco ti chybí.“
Teď už vím, že mi chyběl soucit. Už jsem nikdy na téma oblečení nereagoval. Bůh mi dal tvrdou lekci, a já jsem se modlil za to, aby to zůstalo v mém srdci.
Mnoho křesťanů si myslí, že stačí být čistý a posvěcený. Myslí si, že to je záležitost číslo jedna, a že vše, co potřebují, je vyjít ze světa, držet se od zla, a zůstat čistí. Pokud nekouří, nepijí, nesmilní nebo necizoloží, myslí si, že jsou čistí.
Nikdo v průběhu uplynulých let nekázal silnější poselství o svatosti a čistotě než já; ale podle Jakuba je čistota pouze první věcí v pořadí, o které se máme zajímat: „Moudrost shůry je především čistá, dále pokojná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jakub 3,17)
Milovaní, ano, nejprve máme být čistí, ale následovat má pokoj, ohleduplnost a slitování.