Víra začíná naprostým odevzdání se do Boží péče, ale musí to být aktivní víra, ne pasivní. Musíme mít naprostou jistotu, že Bůh může a udělá nemožné. V Písmu čteme: Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ (Matouš 19,26) „U Boha přece není nic nemožné.“ (Lukáš 1,37)
Jednoduše, víra vždy říká: „Bůh na to stačí.“
Pán tvoří muže a ženy víry tím, že je uvede do situací bez řešení. Chce od svých služebníků slyšet: Pane, ty jsi mě dovedl sem a ty víš nejlépe, co je třeba. Takže čekám a věřím ti, že uděláš nemožné. Dávám svůj život do tvých rukou, naprosto ti věřím.“
Účelem víry není dostat nás z těžkých situací nebo změnit naše špatné podmínky. Spíše má uprostřed zoufalé situace odhalit Boží věrnost k nám. Bůh občas změní naše těžké okolnosti; ale mnohem častěji ne, protože chce změnit nás.
Nemůžeme plně věřit Boží moci, dokud ji nezažijeme v krizi. Stejné to bylo i v případě Daniela a jeho tří přátel. Jeho přátelé viděli Krista, jen dokud byli v ohnivé peci a Daniel zakusil moc a slávu Boha, když byl uvržen do jámy se lvy. Pokud by Daniel a jeho přátelé byli vytrženi z těžké situace, nikdy by nepoznali plnou milost Boží slávy konající zázraky a Pán by nebyl vyvýšen před bezbožnými.
Myslíme si, že zažíváme velký zázrak, kdykoliv Bůh ukončí naše bouřky a krize, ale takto můžeme snadno přijít o lekci víry. Ponaučením je, že Bůh nám zůstává věrný i v těžkých časech. Chce nás pozvednout nad boje skrze víru, takže budeme moci říct: „Bůh může udělat nemožné. On mě vším provede a vidí až na konec cesty.“