ŽÍT V BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ

Milovaní, toto poselství vám nemá něco vytýkat nebo vás poučovat. Spíše věřím, že je pro vás slovem naděje. Dovolte mi vysvětlit, proč pro vás může být těžké být laskavým, příjemným a milosrdným křesťanem, jakým chcete být.

Klíč najdeme v Žalmu 119. Žalmista zde činí mocné prohlášení: „Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému služebníku zaslíbil.“ (Žalm 119,76) Význam verše zní: „Pane, tvé Slovo mi říká, že mám být utěšen vědomím, že jsi ke mně milosrdný a plný soucitu. Dovol mi čerpat útěchu z této velké pravdy.“

Pokud byste hledali slova „milosrdný“ a „soucit“ v konkordanci, našli byste stovky odkazů. Boží slovo nás zaplavuje četnými zaslíbeními o jeho úžasné milosti, milující laskavosti a soucitu. Chce nám vštípit, že Bůh je milosrdný, trpělivý a pomalý k hněvu kvůli našim selháním, slabostem a pokušením.

„Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý.“ (Žalm 103,8)

Všechny Boží sliby milosrdenství jsou nám dány proto, aby nás utěšily v našich zkouškách. Když Boha zklameme, myslíme si, že se na nás hněvá a je připraven nás odsoudit. Místo toho Bůh chce, abychom věděli: „Vidím tě. Jednoduše čiň pokání. Nejsem na tebe naštvaný. Jsem k tobě milosrdný, plný milosti a lásky. Čerpej z toho útěchu.“ Je uklidňující vědět, že Boží milosrdenství nám nebude nikdy odebráno. Jak uklidňující je vědět, že když zhřešíme nebo selžeme, jeho láska k nám ještě zesílí.

Dokud nečerpáme útěchu z milosrdenství, které nám Bůh projevuje, nejsme schopní poskytovat milosrdenství, které nabízí útěchu druhým. Pouze když zažijeme absolutní Boží milosrdenství, dojde k přetečení milosrdenství pro všechny kolem nás. Stáváme se milosrdnými lidmi, protože sami žijeme v Božím milosrdenství.