Milovaní, toto poselství vám nemá něco vytýkat nebo vás poučovat. Spíše věřím, že je pro vás slovem naděje. Dovolte mi vysvětlit, proč pro vás může být těžké být laskavým, příjemným a milosrdným křesťanem, jakým chcete být.
Klíč najdeme v Žalmu 119. Žalmista zde činí mocné prohlášení: „Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému služebníku zaslíbil.“ (Žalm 119,76) Význam verše zní: „Pane, tvé Slovo mi říká, že mám být utěšen vědomím, že jsi ke mně milosrdný a plný soucitu. Dovol mi čerpat útěchu z této velké pravdy.“
Pokud byste hledali slova „milosrdný“ a „soucit“ v konkordanci, našli byste stovky odkazů. Boží slovo nás zaplavuje četnými zaslíbeními o jeho úžasné milosti, milující laskavosti a soucitu. Chce nám vštípit, že Bůh je milosrdný, trpělivý a pomalý k hněvu kvůli našim selháním, slabostem a pokušením.
„Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý.“ (Žalm 103,8)
Všechny Boží sliby milosrdenství jsou nám dány proto, aby nás utěšily v našich zkouškách. Když Boha zklameme, myslíme si, že se na nás hněvá a je připraven nás odsoudit. Místo toho Bůh chce, abychom věděli: „Vidím tě. Jednoduše čiň pokání. Nejsem na tebe naštvaný. Jsem k tobě milosrdný, plný milosti a lásky. Čerpej z toho útěchu.“ Je uklidňující vědět, že Boží milosrdenství nám nebude nikdy odebráno. Jak uklidňující je vědět, že když zhřešíme nebo selžeme, jeho láska k nám ještě zesílí.
Dokud nečerpáme útěchu z milosrdenství, které nám Bůh projevuje, nejsme schopní poskytovat milosrdenství, které nabízí útěchu druhým. Pouze když zažijeme absolutní Boží milosrdenství, dojde k přetečení milosrdenství pro všechny kolem nás. Stáváme se milosrdnými lidmi, protože sami žijeme v Božím milosrdenství.