MÁME POKRAČOVAT V HŘÍCHU?

Když Pavel poprvé kázal o ospravedlnění z víry, otřáslo to církví. V té době to byla neuvěřitelná zpráva. Někteří teologové na to zareagovali: „Pokud je mi odpuštěno, pokud je Bůh tak milosrdný a bez omezení mi odpouští, a pouze stačí, abych věřil, můžu hřešit ještě více, aby se Bůh mohl těšit z toho, že mi dává více milosti! Tito teologové vůbec nepochopili evangelium.

Díky kříži Bůh považuje všechno tělesné za vyřešené. Pavel se ptá: „Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost?“ (Římanům 6,1) a rychle dodává: „V žádném případě!“ Jsem přesvědčen, že Pavel tím říkal: „Proč by se křesťan, který byl vysvobozen ze smrti v hříchu, vracel a byl zase mrtvolou? Proč se vracet k životu v hříchu, když Bůh chce veškerou vinu a odsouzení sejmout a dát bezpečí a pokoj? Díky kříži můžete nyní sloužit Pánu s radostí a poslouchat ho v nové povinnosti zvané láska.“

„Máme tedy jednoduše přijmout Ježíšovu spravedlnost vírou?“ ptáte se. Ano, jistě. Právě o tom je křesťanský život - spočívá na víře v to, co Ježíš vykonal.

Náš starý člověk je mrtvý a nový člověk je v Ježíši. Když v něj vložíme svou víru, Bůh nás plně přijímá. Považuje nás za spravedlivé, skryté v lůně svého drahého Syna. Kdykoli zhřešíte nebo selžete, utíkejte rychle ke svému obhájci. Vyznejte mu své selhání a upokojte se v jeho spravedlnosti.

Můžete se zeptat: „Dobré skutky zde nemají místo?“ Samozřejmě, že ano, ale za této podmínky: Dobré skutky nikoho nemohou spasit, ospravedlnit ani učinit spravedlivými a přijatelnými pro Boha. Jediná věc, která člověka zachrání, je víra v to, co Ježíš udělal!

Co udělal Ježíš? Ježíš nás zachránil, omilostnil a přijal nás i s hříchy a vším ostatním. Nyní tě Bůh vidí pouze skrze Ježíše Krista, a proto musíme přijít ke Spasiteli pokaždé, když zhřešíme. On nám odpustil a očistil nás svou krví, když jsme k němu přišli poprvé, a ta samá krev nás vždy očistí - dokud se Ježíš nevrátí.

Spolu s touto jistotou přichází také závazek všechno, co konáme, dělat v Boží síle a moci, nesnažit se to dělat sami. „Umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.“ (Římanům 8,13)