Mnozí se podívají na svůj život a zjistí, že nejsou hodni milosti. To je časté trápení. Nebezpečí spočívá v tom, že se staví na místo Boha a usoudí: „Kdybych byl Bohem, nedal bych si milost.“
Podívejte se na Ezechiela 22; izraelský národ byl v hrozném stavu. Litanie o zločinech a zneužívání, které prorok zapsal, nás nutí zakrýt si tvář a plakat. Čteme to a říkáme si: „Bože, tento národ si jistě zaslouží soud.“
I když byl Izrael v bídném stavu, Bůh hledal příležitost, jak mu projevit milosrdenství. „Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.“ (Ezechiel 22,30) Nebyl nikdo, kdo by byl přesvědčen, že Bůh může projevit milosrdenství.
Někdy se podíváte do zrcadla a pomyslíte na to, co jste udělali poslední týden, měsíc nebo rok, a řeknete si: „Bože, určitě si zasloužím tvůj soud za to, co jsem řekl a jak jsem žil.“
Milost si nikdy nezasloužíte. Přichází pouze tehdy, je-li tím jediným, co vám zbylo. Do té doby se stále o něco snažíte, ale to je platba, ne milost. Ježíš vás nezachránil proto, že jste zaplatili. Řekl: „Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš 5,32) Přišel pro ty, kteří nemají žádné jiné plány a kteří jsou v nejbídnějším stavu, v jakém kdy byli.
Když se dostaneme do bodu, kdy nemůžeme jít vpřed, Bůh říká: „Nechte mě, abych to udělal za vás.“ Písmo říká: „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Písmo přece říká: ‚Vystoupil do výšin, zmocnil se zajatých, dary lidem rozdělil.‘ “ (Efezským 4,7-8) Zrušil naše zajetí a dal nám způsobilost, která pochází pouze od Boha, abychom byli lidmi, jakými bychom bez Boha být nemohli. Nyní jsme spravedliví skrze Ježíše Krista a je nám dán příslib věčného života v Boží přítomnosti.