Můj přítel Eric měl velmi těžké dětství. Jeho otec mu opakovaně říkal: „Nejsi dobrý a nikdy ničeho nedosáhneš.“
Jak Erik vyrůstal, začal brát drogy. „Moje závislost byla hrozná,“ říká. „Míchal jsem dohromady všechny druhy věcí, které mě mohly zabít. Bylo to strašné. I kdyby se mi zlomila jehla nebo by mi chyběly peníze, udělal bych všechno pro to, abych si mohl dát drogu. Cítil jsem, že jsem úplně selhal.“
Erikův život byl v úplném chaosu. Jeho závislost vysávala každou jeho korunu, a tak se rozhodl vyloupit večerku, aby si mohl koupit další drogy. Vytáhl pistoli a zakřičel: „Všichni ke zdi!“ Obchod byl tak přeplněný, že se všichni lidé nemohli vejít ke zdi. Erik ve zmatku utekl.
V zoufalství se Erik nakonec rozhodl zastřelit brokovnicí, kterou použil při pokusu o loupež. Zbraň však upustil, ta selhala a zranila ho na boku. Když Erik jel do nemocnice, pomyslel si: „Jsem tak mizerný, že se nedokážu ani zabít.“ Když se jeho rána zahojila, chodil Erik po ulicích v naprostém zoufalství. V hloubi duše volal k Bohu: „Jsi tam vůbec? Je nějaký důvod, abych dál žil?“
Tu Erik zaslechl hlas, jak říká: „Posílám ti milostný dopis.“ Erik nějak věděl, že to byl Ježíšův hlas. Jak tak seděl na obrubníku, z okapu mu pod nohy stékala dešťová voda, všiml si malé brožurky, která k němu plula. Zvedl ji a viděl nápis „Existuje naděje pro závislé na drogách.“
Traktát vydala skupina s názvem Victory Outreach. Erik si našel jejich adresu, šel tam, a vydal svůj život Ježíši. Brzy nato byl vysvobozen ze závislosti. Vzdal se všech zlozvyků, a taky přesvědčení, že je předurčen k selhání. Ježíš udělal z Erika ve všech směrech nové stvoření.
Tento mladý muž si myslel, že jeho život skončil, ten ale právě začal. Ježíš pro Erika celou dobu plánoval nový život, ale on to neviděl. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jeremiáš 29,11)