„Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou.“ (Žalm 9,16-17)
V těchto verších se David přesunul od individuálního nářku ke smutku celostátního měřítka. Volal, aby jeho národ a jeho vůdci nezapomněli na Boha.
Kéž se za to všichni ve Spojených státech amerických modlíme. Potřeba duchovního průlomu v naší zemi je zřejmá. Potřebujeme vidět, jak Boží osvobozující moc zlomí nepřátelské sevření zákonů a institucí, od škol přes vládu až po politiku.
Všichni svévolníci se potopili do jámy, kterou si sami vytvořili, a jsou lapeni. „Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.“ (Žalm 9,18)
Pán nás zve, abychom volali jako David: „Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem! Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.“ (Žalm 9,20-21)
Lidé mají určitou moc, ale Bůh má veškerou moc. V soužení, ať už individuálním nebo národním, ho hledejme, volejme, aby povstal a soudil podle svého práva a spravedlnosti. Žádná starost pro něj není příliš malá, a žádný problém není příliš velký. Může změnit srdce nebo národy stejnou mocí. Jsme jen muži a ženy, ale on je Pán, vládce nade vším.
Když se modlíme, hledejme všichni novou píseň nejen pro naše životy a rodiny, ale také pro naši zemi. Důvěřujte Ježíši jak ohledně svých problémů, tak i za národ, protože Ježíš je věrný. Kéž nám Bůh odpustí, očistí nás a obnoví.
Z knihy Garyho Wilkersona: The Altar of Our Hearts - An Expository Devotional on the Psalms. Adaptováno.