NÁŠ VELEKNĚZ

Bůh Otec ustanovil svého Syna, aby se stal naším veleknězem. Ježíš je nyní ve slávě – Člověk i Bůh – a zastupuje nás. Je oděn v rouchu velekněze, stojí před Otcem a přimlouvá se za nás.

Otec má bezpochyby velkou radost, že má Syna po své pravici. Ale Bible neříká, že Ježíš vystoupil vzhůru kvůli svému Otci nebo aby obnovil svou slávu. Ne, Písmo říká, že Kristus vystoupil do nebe jako náš velekněz. „Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří“ (Židům 9,24). 

Jan zahlédl Ježíše Velekněze ve slávě. Popisuje, jak se Ježíš objevil uprostřed sedmi svícnů, které představují církev, a sloužil mezi nimi „oděn dlouhým rouchem a přepásán na prsou zlatým pásem“ (viz Zjevení 1,13).

Ve Starém zákoně nám Bůh dal obraz služby velekněze (viz Exodus 30). Všechno, co velekněz dělal, bylo předobrazem Ježíšovo díla a služby ve slávě.

Ve svatostánku byl mezi svatyní a svatyní svatých opona. Před vstupem do svatyně svatých stál oltář ze zlata, dva lokte vysoký a loket široký a loket dlouhý. Na něm bylo neustále páleno kadidlo. 

Velekněz dostal příkaz starat se o lampy a knoty. Každé ráno, když vešel do svatyně, aby je vyčistil, dával kadidlo na oltář. Na oltáři musely být neustále žhavé uhlíky, aby oheň nikdy nezhasl. V Bibli kadidlo představuje modlitby a stále hořící kadidlo na oltáři na svatém místě představuje modlitby Ježíše, zatímco byl na zemi.

Ježíš se modlil neustále, ráno i večer; v podstatě prohlásil, že neudělal nic, aniž by mu to nejprve neřekl Otec v modlitbě. Nebylo dne v jeho životě, kdy by se Ježíš za své učedníky nemodlil (viz Jan 17,8-11).