NÁŠ VELEKNĚZ

Ve Starém zákoně čteme, že velekněz jednou ročně vcházel do nejsvětější svatyně, aby vykonal obřad smíření. Tento akt měl smazat hříchy lidí, aby lidé byli usmířeni a měli opět obecenství s nebeským Otcem.

Kněz vnesl do svatyně hrst kadidla, kadidelnici s hořícími uhlíky z oltáře a nádobu s krví ze zabitého dobytčete. Uvnitř nejsvětější svatyně byla schrána, která měla nahoře zlatý příkrov - slitovnici, kde „seděl“ Bůh. Byla tam jeho skutečná přítomnost.

Před vstupem do svatyně se nejprve kněz očistil v obřadu, který byl vypracován do všech detailů, a pak vešel do nejsvětější svatyně s velikou úctou a bázní. Položil kadidlo na oheň, a odtud hned začala stoupat vůně a kouř. To představovalo modlitby Krista, přímluvy za Boží lid. Potom kněz ponořil prst do krve a sedmkrát stříknul na slitovnici.

„Potom vezme trochu krve z býčka a stříkne ji prstem na příkrov z přední strany a před příkrov stříkne prstem trochu krve sedmkrát.“ (Leviticus 16,14)

Když byla krví pokropena slitovnice, bylo odpuštění všech hříchů dokončeno, a všechny minulé hříchy byly přikryty. Když velekněz vyšel ven, lidé poznali, že Bůh oběť přijal a jejich hříchy byly odpuštěny. Izrael o tom nikdy nepochyboval!

Milovaní, i my máme velekněze: Ježíše, našeho Pána a velekněze navždy. Ježíš vzal vlastní krev do nejsvětější svatyně k opravdové slitovnici - Boží přítomnosti, a předložil ji na odpuštění všech hříchů, všech věřících, všech dob.

Písmo o tom říká: „A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.“ (Židům 9,12)

Ježíš vzal vlastní krev do nebe za nás, a není tam pouhou památkou. Je tam, aby pokropila všechny, kdo k němu s vírou přijdou.