Když Izraelci procházeli zkouškami, měli skutečně uprostřed všeho vyjádřit vděčnost a vzdávat díky? Když byli obklíčeni a byli v beznadějné situaci, skutečně Bůh očekával, že budou reagovat radostně?
Naprosto! To bylo tajemství, jak se dostat z potíží. Víte, Bůh od nás v době zdrcujících problémů a zkoušek něco chce. Chce, abychom mu uprostřed toho všeho přinesli oběť díkůvzdání!
Věřím, že Jakub toto tajemství objevil, když napomínal: „Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.“ (Jakub 1,2-3) Říkal: „Nevzdávej se! Postav oltář ve svém srdci a radostné Pána chval a děkuj mu uprostřed zkoušek.“
Samozřejmě, že děti Izraele skutečně Hospodina chválily a děkovaly mu, ale udělaly to na špatné straně Rudého moře. Lidé se radovali celou noc, ale Bůh z toho neměl žádné potěšení. Kdokoli může po vítězství vděčně křičet. Otázka, kterou Bůh položil Izraeli, zněla: „Budeš mne chválit, dříve než pošlu pomoc, když jsi ještě uprostřed bitvy?“
Věřím, že kdyby se Izrael radoval na „straně zkoušek“ Rudého moře, nemusel by být znovu zkoušen u vod Mary. Kdyby prošel zkouškou Rudého moře, vody v Maře by nechutnaly hořce, ale sladce. Izrael by viděl vodu vyvěrající v poušti, místo aby musel žíznit.
Bůh nám pomůže zazpívat pravou píseň na té straně, kde jsme zkoušeni. To našemu nebeskému Otci přináší nejvyšší potěšení.
Prožíváš teď nejtěžší období? Tak zpívej! Chval Boha! Řekni Pánu: „Ty jsi mocen. Předtím jsi mě vysvobodil, můžeš mě vysvobodit i teď. Důvěřuji ti a raduji se.“