NEJEFEKTIVNĚJŠÍ PRÁCE

„Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“ (Žalm 62,9)

Své každodenní schůzky s Bohem musíte považovat za důležitější a posvátnější než schůzky s lidmi, ať už jde o kohokoliv.

Jak trapné musí být pro nebe vidět, jak my křesťané nedokážeme ocenit majestát Boha, Krále slávy. Často ho lehkovážně necháváme čekat. Jedním mávnutím zrušíme plány na setkání s ním, a to vše kvůli nepatrné maličkosti.

Dokážete si představit, že by někdo nechal Stvořitele vesmíru čekat, zatímco by se zdržoval sledováním svého oblíbeného televizního programu? Přesto to mnozí dělají. A co hůř, často se vůbec neobtěžujeme ukázat se v Boží přítomnosti. Ne že bychom na schůzku s ním zapomněli, ale svévolně se před něj odmítáme dostavit.

Izaiáš naříkal: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“ (Izajáš 53,3)

Když dovolíme narušení času mezi námi a Pánem, tak si před ním zakrýváme tvář a nevážíme si ho tak, jak bychom měli. Nesmíme se nechat rozptylovat, když hledáme Boha na modlitbách. Kromě toho, mimo tajnou komůrku, modlící se muž nebo žena toho stihnou více za méně času, s menším spěchem, námahou a potem.

Nejefektivnější práci pro Boha, jakou kdy vykonáme, vykonáváme na kolenou. Zatímco lidé bez modlitby pobíhají sem a tam a pokoušejí se o velké věci, modlící se křesťan usilovně hýbe královstvími, boří pevnosti, koná velké věci a přitom se s Bohem stává silákem.