„Amónovci přešli přes Jordán, aby bojovali také proti Judovi a Benjaminovi i proti domu Efrajimovu. Na Izrael dolehlo veliké soužení.“ (Soudců 10,9)
Bůh si použil Amónovce, aby napravil hříchy Izraele (viz Soudců 10,6-8). Jejich vojska pochodovala směrem k Izraeli. Boží lid byl zmatený a ztrápený a začal vyznávat své hříchy. „Izraelci Hospodinu odpověděli: ‚Zhřešili jsme. Nalož s námi, jak sám uznáš za vhodné, jenom nás ještě tentokrát vyprosti!“ (Soudců 10,15)
Lidé byli hříchem natolik znepokojeni, že si nedokázali představit, že by Boha požádali o něco víc než o vyproštění. Modlili se tu nejjednodušší modlitbu: „Hospodine, vyprosti nás ještě tentokrát. Nedopusť, aby nás nepřítel porazil nebo zabral.“
Modlili se za jediné vítězství, ale Bůh měl s nimi jiné plány. Vylil na ně své požehnání. Nejen, že Izrael ochránil, Bůh jim dal vítězství.
„Nato táhl Jiftách do boje proti Amónovcům a Hospodin mu je vydal do rukou. Připravil jim zdrcující porážku mezi Aróerem a cestou do Minítu … Tak byli Amónovci před syny Izraele pokořeni.“ (Soudců 11,32-33)
Kromě vysvobození, za něž se modlili, jim Bůh dal odvahu a dovedl je k vítězství nad Amónovci. Ti jim už nikdy nezpůsobili nesnáze. Bylo to naprosté vítězství.
Stejně tak chce Bůh vyslyšet svůj dnešní lid. Většina křesťanů se modlí: „Pane, dej mi vítězství v této bitvě.“ Hospodin však odpoví: „Dám ti je a ještě ti přidám víc, než očekáváš.“ Chce ti dát moc, abys každého nepřítele nejen přemohl, ale také pokořil; abys měl nejen radost, ale radost nevýslovnou a plnou chvály; abys byl osvobozen od strachu nejen pro jeden den, jeden měsíc, jeden rok – nýbrž po všechny dny svého života.