„Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám, zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav! Jinak mě jako lev rozervou na kusy, rozsápají mě, nebude mi pomoci!“ (Žalm 7,2-3)
Tyto dva počáteční verše odhalují téma celého Žalmu 7. Hlavním tématem jsou obvinění, která drásají duši. Tento žalm nám má pomoct přemoci zranění, která nám způsobil žalobce, ať už je to satan nebo člověk, který se postavil proti nám.
Lži rvou duši jako máloco jiného. Tak tomu bylo i v případě Davida. David porazil medvědy a lvy a bojoval s obry a králi, ale jen málokdy ho vidíme tak rozrušeného jako v tomto žalmu.
David byl pod velkým tlakem, v bolestech, obtížen hlubokým, mučivým zármutkem duše. Podmanil si mocné národy, které se proti němu postavily, ale tato vnitřní bitva byla něco jiného. Jeho nepřáteli v tomto konfliktu byla slova a válka probíhala v jeho mysli.
Davidův boj mluví ke každému, kdo byl přemožen lživými slovy namířenými proti němu. Může se zdát, že pro ostříleného válečníka to bude maličkost, když jde o pouhá slova. Ve skutečnosti tento typ útoku přemůže mnohé z nás.
Útoky na náš charakter jsou součástí života, a potřebujeme přítomnost Ducha svatého, abychom jim mohli čelit. Jde o duchovní boj. Apoštol Pavel varoval, „aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.“ (2. Korintským 2,11) Proto stejně jako David potřebujeme přinést rány Pánu. Pokud bychom to neudělali a pokusili se je unést sami, bude bolest, kterou žalobce napáchal v naší duši, stále růst.
Co David s obviněními udělal? Volal k Bohu: „Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám“ (Žalm 7,2). David začal zpívat o svých bolestech, smutku, bojích a ranách a předkládal je všechny Bohu. Když lživá, krutá slova se postaví proti nám, můžeme udělat totéž. V takových případech můžeme zpívat Pánu tím, že počítáme s Duchem svatým. Jak milosrdným darem od Boha On je. Když jsou naše duše roztrhány lží, Pomocník - Duch svatý - nás vysvobodí.
Z knihy Garyho Wilkersona: The Altar of Our Hearts - An Expository Devotional on the Psalms. Adaptováno.