PŘESTAŇTE DŮVĚŘOVAT SAMI SOBĚ

Pavel mluvil o spasení z víry v souvislosti s tím, že přestal spoléhat na své tělesné schopnosti a vnější věci. Říká, že své vzdělání, sebevědomí pramenící z dobrého původu, schopnosti, znalost zákona a horlivost pokládá za nic. Vyznal: „Nespoléhám na své tělo!“ a mluvil o víře a spasení z víry: „… cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu … to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře“ (Filipským 3,7-9).

Než je někdo schopný opravdové víry, musí dojít k poznání, jak ztracený, bezmocný a naprosto beznadějný je. Nemáme spasitelnou víru, dokud nedojdeme k závěru, že nás nemůže zachránit nic, ani nikdo jiný, než Ježíš. 

Spasitelná, ospravedlňující víra také znamená celým srdcem podřídit svůj život Kristu. Zahrnuje pokání, které říká: „Ježíši, nemám ti co nabídnout. Skláním se před tebou, svým Pánem, a vydávám se ti!“ 

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10,9) Pavel mluví o spasitelné víře jako víře celým srdcem a vyznávání ústy. To znamená, že víra je víc než pouhý duševní souhlas, v podstatě jde o to podřídit Ježíši celý život.

Ve Skutcích 8,37 čteme, jak Filip řekl eunuchovi: „Jestliže věříš celým svým srdcem …“ a eunuch odpověděl: „Věřím …“ To nebylo pouze myšlenkové „ano“ Ježíšovi; on skutečně věřil celým srdcem a byl spasen.

Naproti tomu Šimon mág Filipovu kázání věřil, ale měl jen omezenou víru, protože v ní nebylo celé jeho srdce. V Ježíšově době skutečně mnoho lidí uvěřilo v Krista, ale Ježíš je nevyzval k následování, protože věděl, že se nevydali celým srdcem (viz Jan 2,23-24).

Ptáte se, kdo je tedy skutečně ospravedlněn vírou? Je to ten, kdo ví, že je ztracený a bezmocný, zkoušel všechno možné, a selhal. Nyní odevzdává svůj život do Pánových rukou celým srdcem, myslí, duší a silou. Volá: „Pane, jsem tvůj! Jsi moje jediná naděje.“ A je zachráněn!