Máme sklon zapomínat na dobré věci, které Bůh pro nás vykonal. Když čelíme novým problémům, často si už nevzpomeneme na dřívější vysvobození.
Když David stál před Goliášem, připomněl minulá vítězství. Saulovi řekl o svých vítězstvích: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“ (1. Samuelova 17,34-36)
Mojžíš připomněl Izraeli minulá vysvobození a varoval je: „Jenom si dej pozor a velice se střez zapomenout na věci, které jsi viděl na vlastní oči, aby nevymizely z tvého srdce po všechny dny tvého života. Seznam s nimi své syny i vnuky.“ (Deuteronomium 4,9)
Bible říká o Izraeli: „Nedodrželi smlouvu Boží … Zapomněli na jeho skutky, na zázraky, jež jim projevil.“ (Žalm 78,10-11)
Stejně jako Izraelci máme tendenci uvažovat stejným způsobem, kdykoli čelíme nové zkoušce nebo utrpení. Říkáme: „Bože, tentokrát je toho na mě příliš mnoho.“ Bůh odpovídá: „Jen se ohlédni zpět a vzpomeň si na mě!“
Je dobré si vést deník, abyste si připomínali Boží vysvobození ve svém životě. Večer před spaním si zapište pár poznámek. Udělejte cokoli, abyste si připomínali všechno, co pro vás Bůh udělal; bolesti, kterými jste prošli, a vysvobození, které Bůh dal. Až přijde další trápení, otevřte zápisník a řekněte nepříteli: „Tentokrát mě neoklameš. Můj Bůh mě vždy vyvedl a udělá to znovu.“