V Šalamounově písni Pán své nevěstě říká: „Jak krásná jsi, jak líbezná, lásko přerozkošná.“ (Píseň písní 7,7)
Tato slova popisují Ježíšovy myšlenky vůči jeho nevěstě, když ji spatří. Podívá se na ni a řekne: „Jak jsi krásná, sladká rozkošná. Jsi mi drahá, lásko!“ Potom se nevěsta chlubí „Já jsem svého milého, on dychtí jen po mně.“ (Píseň písní 7,11) Význam slova „dychtí“ zde je tento: „s potěšením za mnou běží a snaží se mě získat, protože jsem mu drahá“.
Stejné myšlenky nacházíme v knize Žalmů: „Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství“ (Žalm 147,11) a „Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou.“ (Žalm 149,4)
Pochopení toho, že jsi Pánu drahý je klíčem k vysvobození z každé bitvy, která vře ve tvé duši. Je to tajemství, díky kterému je možné vstoupit do odpočinku, jenž nám Bůh zaslíbil. Dokud se ho nechopíš a nestane se základní pravdou ve tvém srdci, nebudeš schopen vydržet to, co je před námi v této zlé době.
Izaiáš měl zjevení toho, jak velké má Bůh zalíbení v nás. Izraeli prorokoval od Boha toto slovo: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ (Izaiáš 43,1-2)
Izaiáš nemluvil doslovně o potopě nebo ohni. Mluvil o tom, čím lidé prochází duchovně a duševně. V té době byli v zajetí: záplavou byly soudy, ohněm byla pokušení a řekami byly zkoušky. Ďábel se pokoušel zničit a podrobit si Boží lid.
Izaiášova slova byla poselstvím milosti pro Izrael. Byli v zajetí kvůli své vlastní hlouposti a naivitě a nezasloužili si vůbec nic. I tak jim Bůh poslal plačícího proroka se zlomeným srdcem, který řekl: „Bůh chce, abych vám řekl, že mu patříte!“ Milovaný, přijmi dnes tato slova. Ty patříš Bohu a on má v tobě zalíbení!