Právě v době krize, podobné té, jaké čelíme dnes, odhalil Bůh proroku Jeremiášovi své jméno HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST. „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Ujme se kralování – Král! – a bude si rozvážně počínat a nastolí v zemi právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.‘“ (Jeremiáš 23,5–6)
Co to pro nás, novozákonní křesťany, znamená v praxi? O jakou spravedlnost jde, jak konkrétně se projevuje?
Pavel nám v několika pasážích poskytuje určitý pohled na Boží definici spravedlnosti.
„Co říká Písmo? ‚Abraham uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘“ (Římanům 4,3)
„Platí toto blahoslavení jen pro obřezané, nebo i pro neobřezané? Říkáme, že Abrahamovi byla jeho víra ‚počítána za spravedlnost.‘“ (Římanům 4,9)
„Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili? Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘“ (Galatským 3,5–6)
Každý z těchto veršů odkazuje na jednu a tu samou věc, kterou Abraham udělal, aby dosáhl pravé spravedlnosti: uvěřil.
Nakonec Pavel podává Pánovu definici spravedlnosti. „[Abraham] nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ve víře, když vzdal slávu Bohu, a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit, a právě to ‚mu bylo počítáno za spravedlnost.‘“ (Římanům 4,20–22)
Bible už nemohla tuto záležitost lépe objasnit. Spravedlnost znamená věřit Božím zaslíbením a být plně přesvědčen, že Bůh dodrží své slovo.