POHNUT V DUCHU

„Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil.“ (Skutky 17,16)

Když apoštol Pavel viděl modlářské zástupy v Athénách, jeho duch se bouřil. Stejně tak, když se každý večer dívám z okna svého bytu a hledím na masy na Manhattanu, zažívám to, co Pavel. Vidím mnoho krásných budov, od panoramatu Midtownu po Sochu svobody, ale všechny vypadají jako náhrobky. Jsou plné chodících mrtvých, spousty lidí, kteří umírají a jdou do pekla. Denně musím křičet: „Pane, potřebuji tě! Bez tvého vedení a moci nemůžeme udělat nic, abychom ty lidi zastavili.“ 

Ježíš věděl, čemu bude církev čelit dnes: drtivému odporu a mnoha překážkám. Věděl také přesně, co se stane s naší společností. Věděl, že dojde k morálnímu sesuvu, že lidstvo bude stále horší a horší a že rozzuřený ďábel vychrlí na církev pekelný proud.

Ježíš by nevyslal své učedníky bez toho, že by věděli, že moc, kterou obdrželi, bude více než dostatečná, aby uspokojila každou potřebu a odpor. Muži, kteří ve strachu utekli, když si pro Ježíše přišli vojáci, byli bázliví, nekvalifikovaní a nevycvičení. Přesto Ježíš věděl, že když se plně poddají Duchu svatému, budou konat zázraky, vyhánět démony na útěk a překonají každého protivníka i problémy.

Věřím, že Ježíšova slova určená bezmocným učedníkům platí i pro nás dnes: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lukáš 24,49)

Ježíš v podstatě řekl: „Pokud se pokusíte evangelizovat vlastní silou, po krátké době padnete únavou. Znám bitvy a překážky, kterým čelíte, a dám vám moc větší než je kterákoli jiná ve vesmíru. Budete se moci postavit králům, knížatům a vládám s autoritou přemáhající démony a knížectví. Nemůžeš však pro mě nic udělat, pokud nejsi plný Ducha svatého.“

Milovaný, jak je to dlouho, co jsi plakal za ztracené? Modleme se, aby naše srdce byla pohnuta Duchem, abychom volali, aby se jich dotklo evangelium.