POKOJNĚ STÁT NA MÍSTĚ

V době krize jsou mezi křesťany nejčastěji slyšet tři slova: „Pane, udělej něco!“

Když čelíme nepříjemným zkouškám, klidně stát a nic nedělat je v rozporu s naší přirozeností. Pravděpodobně jednou z nejtěžších věcí na křesťanské cestě je trpělivé čekání na Boží jednání. Dokonce i oddaní věřící propadají panice, když Pán nekoná podle jejich časového plánu.

Neustále dáváme Bohu lhůty a časové limity. Voláme: „Pane, kdy s tím něco uděláš? Pokud nezasáhneš teď, bude pozdě!“

Bůh nikdy nepřijde pozdě. Vždy jedná podle svého plánu, ne podle našeho. Náš Bůh neustále hledá ty, kteří mu budou důvěřovat v každé krizi, zkoušce a beznadějné situaci. Vskutku nás často přivádí do kritických a náročných situací, aby nás vyzkoušel. Chce zjistit, zda se zastavíme a budeme čekat, až nám přinese nadpřirozené vysvobození.

„Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.“ (Žalm 37,23) Hebrejské slovo pro „pevný“ zde znamená „předem připravený, Bohem stanovený“.

To znamená, že do obtížných situací nás vede Bůh, ne ďábel. Můžeme volat: „Pane, proč dovoluješ, aby moje krize pokračovala?“ Pravdou však je, že Bůh nejenže dopouští naše zkoušky, ale často tak činí záměrně a s určitým cílem. Je to pro nás těžké přijmout. Bůh dopouští těžkosti v našem životě, aby v nás vybudoval víru. Formuje nás ve zbožné příklady víry, abychom byli jeho svědectvím v bezbožné době bez víry.

Pevně věřím, že nebeský Otec řídí každý můj krok a nikdy by mě nepřivedl na pokraj obtížné situace, aby mě pak opustil. Neřekl by: „Dobře, Davide, vedl jsem tě až sem. Teď budeš na to sám.“ Ne! Bůh je svým dětem naprosto věrný v každé krizi. Vždy se nás ptá: „Budeš tím, koho jsem hledal? Ten, kdo nebude panikařit, kdo mě neobviní, že jsem své děti opustil, zanechal a ublížil jim?“

Milovaní, ustojíte svou krizi a budete mu důvěřovat, že vás povede?