Neměli bychom muset cestovat mimo svou čtvrť, abychom uviděli největší obživení, jaké je si možné představit.
Bůh říká, že když se dělíme o chléb s hladovými, pozveme chudé do svého domu, oblékneme nahé a vydáme se do služby hladovějícím a trpícím, povede nás a bude se o nás neustále starat. Budeme jako zavlažovaná zahrada a jako pramen, jehož vody se nikdy neztratí (viz Izajáš 58,10-11).
Bůh nám říká, abychom se zaměřili na pomoc druhým. Odpoví nám a povede nás, když se rozhodneme pomáhat chudým a zraněným. Staneme se pro druhé pramenem života a požehnání, které obdržíme, nikdy nepomine.
Pokud se vám toto starozákonní učení nelíbí, poslouchejte, co v Novém zákoně řekl Ježíš: „ ‚Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili pro nejmenšího z nich, ani mně jste neučinili.‘ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ (Matouš 25,42-46)
„Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1. Janova 3,17)
Řeknete: „Chtěl bych být soucitný, abych pomáhal potřebným. Jak se můžu změnit?“ Na to vám mohu říct jen to, že Bůh na takovou modlitbu odpoví.
Modlete se: „Bože, vidím kolem sebe mnoho lidských potřeb. Vím, že Ježíše, kterého mé město kdy uvidí, je jedině ten, kterého uvidí skrze mě a moji církev. Bože, budeš mě muset vést. Jsem připraven i se svou peněženkou, domem, časem, tak mi ukaž, kam mám jít.“ Modlete se a buďte si jisti, že Bůh potřebné lidi přivede až k vašim dveřím.