Když Boží lid zhřešil modloslužbou, uvrhl na sebe Boží hněv. Tento hřích Boha rozzlobil víc než jakýkoli jiný hřích ve Starém Zákoně, a to natolik, že prohlásil: „Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, dělají obětní koláč pro královnu nebes a přinášejí úlitby jiným bohům, aby mě vyprovokovali k hněvu“ (viz Jeremjáš 7,18).
Takové je Boží prohlášení o modlářství ve Starém Zákoně. A stejně tak Bůh nenávidí modlářství i dnes. Modlářství přivádí Boží hněv na každou generaci, včetně té dnešní.
Nyní je ve světě rozšířené novodobé modlářství. Nevidíme sice lidi klečící před vyřezávanými obrazy, avšak toto moderní modlářství svádí davy lidí svou rafinovaností a chytrostí a hněvá Boha více než starozákonní modloslužba.
„Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium, budiž proklet!“ (Galatským 1,6-8)
Toto „jiné evangelium“, o kterém se Pavel zmiňuje, je poselství spasení bez kříže. Toto velké modlářství našich dní opouští poselství kříže Ježíše Krista. Kříž včetně požadavků a nadějí je samotným jádrem evangelia. Jakékoli uctívání, jakékoli společenství, jakékoli nazývání se církví je nehorázné modlářství, pokud se nesoustřeďuje kolem kříže. Takové uctívání je z úplně jiného ducha a Bůh s tím nemá nic společného.
Bez kříže zůstává jen odpad, zvrácené evangelium, pekelná past. A to uráží Pána více než modloslužba Izraelitů.
Kristus řekl. „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě“ (Jan 12,32). To „vyvýšení ze země“, o němž Kristus mluví, je jeho ukřižování. Před celým světem byl vyvýšen na kříži, jenž je symbolem jeho obrovské oběti za naše hříchy. Milovaní, zaměřme svá srdce na kříž Ježíše Krista, pravé a skutečné evangelium.