Jaké je poslání církve? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme prozkoumat poslání Ježíše Krista na zemi. Když porozumíme jeho poslání, budeme vědět jakým směrem má směřovat poslání církve.
Ježíšovo poslání bylo stejné jako jeho Otce. Přišel, mluvil a kázal. Učil: „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal“ (Jan 6,38).
Také řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou, nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu“ (Jan 8,28-29).
Ježíšovo poslání bylo řízené Otcem. Otec dal Ježíši veškerou slávu, moc a autoritu.
V dnešní době je největší potřebou církve, abychom to, co od Krista přijmeme, nesli dál do světa. Bůh nám dává, my přijímáme, ale často u toho skončíme. Bůh chce pokračovat ve vylévání svého požehnání na církev a bude v tom pokračovat tak dlouho, jak dlouho my budeme dále předávat to, co přijmeme. Přijímáme a potom dáváme, a pak přijímáme více a dáváme více.
Někdy Boží požehnání nepřichází, protože chceme jen přijímat a nechceme dávat. Tehdy totiž poslání církve přestává být Ježíšovým posláním.
Ježíš přišel na zem s Božím posláním v srdci. Kázal dobrou zprávu, osvobozoval zajaté, rozvazoval spoutané a uzdravoval nemocné. Ježíš stále vyhlašuje rok milosti všem spoutaným – a toto je poslání církve!