POVOLÁN DO SPOLEČENSTVÍ S JEŽÍŠEM

Apoštol Pavel napsal: „Věrný je Bůh, který nás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem“ (1. Korintským 1,9). Tento jednoduchý verš nám otvírá pravdu, na kterou můžeme pohlédnout v každé životní bouři. Je to jednoduchá pravda, která může udržet naše srdce v odpočinutí, když se všechny věci kolem nás otřásají. Je zde Boží Slovo, které nás může ochránit před strachem, který nyní svírá celý svět.

Tou pravdou je, že poznáváme Boží věrnost tím, že odpovídáme na jeho volání zůstávat ve společenství s Ježíšem.

Nejsme povoláni, abychom důvěřovali svému vlastnímu intelektu, tělu, lidem nebo čemukoli, co je z tohoto světa. Ježíš nás volá: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11,28).

Sám Kristus je náš pokoj, jistota a spokojenost. Zakusil jsem velké uspokojení, když jsem viděl vírou svého Pána ve slávě, jak mne miluje, volá mne do své přítomnosti a říká mi, že stačí na všechno. Nemusím žebrat, prosit nebo se bát. Čím více mám ve všem upřený zrak na Ježíše, tím více vím, že se mu to líbí, protože bez víry se nelze Bohu líbit.

Je smutné, že mnoho z těch, kdo opravdově milují Ježíše, panikaří v čase krize, mají obavy a rozčilují se. Tráví čas tím, že se snaží najít únikové cesty anebo vytrvat ve zkoušce. Neuposlechnou Ježíšovo volání, aby přišli a povečeřeli s ním. Nemluvím o tom, že trávíš každý den třeba hodinu na modlitbě. Mluvím o tom, že jsi na něj zaměřený po celý den. „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás“ (1. Tesalonickým 5,16-18). Je to jednoduchá, tichá konverzace, jen k němu promlouváš, stane se ti důvěrně známým. V krizové situaci nepotřebuješ ve zděšení běžet do modlitební komůrky a naříkat o pomoc jako cizinec.

On zaslechne každé volání, hlasité i tiché, a ve své věrnosti nám vždy dá odpověď.