Bůh shlédl na hříchem nemocný svět lidí spoutaných ve vězení strachu a zoufalství, a poslal svého vlastního Syna. Ježíš přišel na zem a vzal na sebe slabost lidského těla a řekl všem, kteří naslouchali: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Matouš 11,28)
Pozvání kříže je voláním pro každou duši, která je nemocná hříchem. Ježíš volá všechny, kteří jsou zatížení svazujícími řetězy, silnými zvyky a sužujícími hříchy: „Přijďte ke mně nyní se všemi těžkými břemeny. Není jiná cesta než skrze můj kříž.“
Ježíš zemřel na kříži nejen kvůli tomu, aby odpustil hříchy, ale také aby zlomil jeho unavující moc nad námi.
Hřích unavuje. Oslabuje všechno co je dobré, milé a cenné. Zatvrzuje srdce, ničí pokoj a způsobuje vinu, trápení a hanbu. Pohlcuje myšlenky, oslabuje a zatemňuje duši. Hřích přináší strach, a co je nejhorší, přerušuje komunikaci s Bohem.
Kdybych v mnoha církvích v této době kázal, že kříž požaduje smrt všem chtíčům a světským žádostem, tak by utekly davy, právě tak, jako se to stalo, když jim Ježíš řekl o ceně za jeho následování. Takové církve dokonce ani nikdy kříž nezmíní. Místo toho dávají svoji energii do chytrých setkání plných zábavy, dramatických ilustrací a kázání o tom, jak se vypořádat s životními problémy.
Vypadá to, že Bůh má přesto mnoho trpělivosti s takovými dobře myšlenými, ale tělesnými snahami propagovat evangelium. Boží trpělivost však nemůžeme brát jako samozřejmost. Kéž Bůh pomůže služebníkům církví, kteří odmítají varovat své lidi, aby opustili hříchy.
Prorok Jeremjáš naříkal: „… posilují ruce zlovolníků, aby se nikdo neodvrátil od svých zlých činů … kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků.“ (Jeremjáš 23,14.22)
Jeremjášovo varování platí pro služebníky i v dnešní době: „Navraťte kříž zpět, nebo krev lidí bude na vašich rukou!“