„Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.“ (Matouš 5,1)
Tento zástup, který následoval Ježíše na vrchol hory, se odhaduje na 5 000 až 10 000 lidí. Předchozí verše popisují, jací lidé za Ježíšem přišli: „Přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. A velké zástupy z Galileje, Desítiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly.“ (Matouš 4,24-25)
Ježíš šel na horu spolu se zástupem, který se shromáždil okolo něj. Byli to ochrnutí, nemocní a postižení lidé. Mnozí trpěli velkými bolestmi a mnozí byli posedlí démony. Byl to podivný a různorodý dav. Lidé přišli z Judeje, Samaří, Galileje, Sýrie, přes řeku Jordán i od Mrtvého moře. Mnozí byli cizinci, se kterými se Izraelci nestýkali.
Místo toho, aby je Ježíš roztřídil podle náboženství, vyučoval je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi do dědictví. Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Matouš 5,3-10)
Mnohokrát jsme četli Ježíšova blahoslavenství jako příkazy, které je třeba následovat, ale já si myslím, že jsou opakem toho. Ježíš tyto věci neříká zástupu proto, aby věděli, jak získat požehnání. Místo toho říká: „Pojďte, vy, kteří jste zlomení, zdrcení a osamělí, a vy, kteří se cítíte přemoženi a zdrceni světem. Přivedl jsem vás na tento krásný vrchol hory, protože vás zvu do svého království.
Přátelé, Ježíš říká: „I když jste zranění a odmítaní, nazývám vás požehnanými. Jste moji synové a dcery.“