Život většiny lidí je tak přeplněný, že mnoho věcí nestíhají. A tak dojde i na podobnou situaci: „Nestihli jsme přijít na Jimovu svatbu. Škoda. Pošleme jim dárkový poukaz.“ V biblických dobách pozvání na svatbu znamenalo hodně. Pokud někdo byl pozván na svatební hostinu prominentní osoby a zmeškal by ji, byla by to velká ostuda.
Podívejme se na biblický příběh tímto novým pohledem. „Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: ‚S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli přijít … Potom řekl svým služebníkům: Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, jí nebyli hodni. Jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ “ (Matouš 22,1-3.8-9)
Tito lidé zkazili králi radost ze svatby syna, a to bylo neuvěřitelně ostudné. Slova, která jsou zde použita, jsou velmi podobná těm, jakými Ježíš zval lidi, aby ho následovali, a oni se vymlouvali, jako: „Musím pohřbít svého otce“ nebo „Napřed se rozloučím se svou rodinou“ (viz Lukáš 9,59-61 ). Ježíšova odpověď zní: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se pro Boží království.“ (Lukáš 9,62)
Možná se nám Ježíšova odpověď zdá tvrdá, pokud jsme nepochopili, že to bylo pozvání na Boží svatební hostinu, a že nic nemůže být důležitějšího než královské pozvání do Božího království.
Všichni jsou pozváni, ale dovnitř není možné vstoupit podle vlastních podmínek. Většina lidí dokonce i v dnešní době by byla pohoršena, kdyby někdo nevěstě a ženichovi napsal, zda by nepřesunuli svatbu na ‚výhodnější‘ datum nebo místo. Podobně to nemůžeme udělat s Bohem. On stanoví místo, čas, seznam pozvaných a vhodný oděv. Přijmout jeho pozvání je pro nás ctí. Ať nám žádná výmluva nestojí v cestě!