Je důležité poznat motiv, z něhož pramení naše poslušnost. Není-li pramen čistý, bude znečištěno vše, co z něj vytéká. Proto musíme být opatrní a prověřit své motivy.
Mnoho křesťanů poslouchá Boha jen proto, že se bojí, že půjdou do pekla. Bojí se Božího hněvu a pouze chtějí mít jistotu, že splnili, co je potřeba. Nemají žádnou skutečnou touhu Boha potěšit.
Ježíš dělal všechno z lásky a touhy potěšit nebeského Otce. „Ježíš jim řekl: ‚Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.‘ “ (Jan 8,28-29)
To bylo skálou, základem, na kterém Ježíš postavil život poslušnosti. To byl pramen, motiv, z něhož vycházela jeho poslušnost. Má být i naší skálou.
Ježíš se modlil na vrcholcích hor, na tichých místech, často celou noc byl ve společenství s Otcem. „Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.“ (Jan 6,38) Jeho trvalá modlitba byla „Otče, co si přeješ? Co ti přinese potěšení? Co mám udělat, abych naplnil touhu tvého srdce?“
Takový je postoj člověka, který má Ducha Kristova. Náš postoj by měl vyjadřovat, že stavíme na skále. Každé naše rozhodnutí musí vyjadřovat vydání se Bohu a touhu ho potěšit.
Základním motivem veškeré naší poslušnosti musí být: „Všechno dělám s touhou potěšit Pána; chci mu dělat radost.“