Rád bych vám předal jádro pravého poselství milosti: Není to evangelium shovívavosti, ale evangelium, které nás vychovává ke svatosti!
„Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titovi 2,11-13)
Podle Pavla nežijeme v milosti, dokud se neoprostíme od světské zkaženosti. Pokud nezačneme usilovat o to, abychom mocí Ducha svatého vedli zbožný a spravedlivý život a každým okamžikem nevyhlížíme Pánův příchod, neznáme Boží milost.
Mnoho křesťanů touží po odpuštění – a nic víc. Nechtějí být vysvobozeni ze světa, protože ho milují. Drží se svých hříchů a nechtějí se vzdát požitků, které svět nabízí. A tak se raději drží učení, které říká: „Můžu si žít, jak chci, – hlavně, že věřím.“
Takoví křesťané nechtějí slyšet o poslušnosti, pokání, sebezapření, nesení Kristova jha, kříže či břemen. Chtějí, aby jim bylo jednoduše prominuto v soudný den, aby všechny jejich nepravosti byly přehlédnuty. Očekávají, že Ježíš jim otevře brány z perel, obejme je a provede po zlatých ulicích do jejich připraveného zámku, ačkoli nikdy nebyli osvobozeni od ducha světa!
Pavel píše: „Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (viz Římanům 12,2) Máme se zcela odtrhnout od světa a nechat se formovat do podoby Krista!
Ježíš nás ospravedlňuje skrze víru za určitým cílem. Má nás to povzbudit a zmocnit k tomu, abychom odporovali ďáblu a přemohli svět. „Ježíš Kristus … sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce.“ (viz Galatským 1,4)