PROČ JE MOJE DUŠE ZDEPTANÁ?

Znovu a znovu se žalmista ptá: „Proč je má duše zdeptaná? Cítím se neužitečný a opuštěný. V mém nitru je velký nepokoj. Proč Pane? Proč se cítím tak bezradný ve svém neštěstí?“ (viz Žalm 42,11 a Žalm 43,5) Tyto otázky si kladlo mnoho lidí, kteří milovali Boha a sloužili mu.

Vzpomeň si například na zbožného Eliáše. Vidíme jej pod jalovcem, jak žadoní, aby jej Bůh zabil. Je tak hluboce zdeptán, že se chce vzdát vlastního života. I na spravedlivém Jeremjáši vidíme zoufalství. Tento prorok volal: „Hospodine, podvedl jsi mě. Řekl jsi mi, abych prorokoval a přitom se žádná z těch věcí nesplnila.  Takto jsem odměněn? Nyní už více nevzpomenu tvé jméno.“

Každý ze služebníků zažil dočasný útok nevěry, ale Pán rozuměl jejich zmatku a pochybnostem. Po nějakém čase jim vždy ukázal cestu ven. Uprostřed soužení jim Duch svatý rozsvítil světlo.

Vzpomeň si na Elijášovo svědectví. „Vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh řekl: ‚Co tu chceš, Elijáši?‘“ (1. Královská 19,9) Toto setkání v něm zažehlo nový život, o kterém i Jeremjáš mluvil. „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů“ (Jeremjáš 15,16). V určité chvíli tito služebníci vzpomínají Boží slovo, které je vysvobodilo z propasti a stalo se zdrojem radosti a veselí v jejich životech.

Skutečností je, že tito lidé bojovali dlouhou dobu a Pán vyčkával. Slyšel jejich nářky a utrpení. Když uběhl nějaký čas, řekl jim: „Prožili jste čas zármutku a pochybností. Nyní chci, abyste mi důvěřovali. Vrátíte se k mému Slovu? Spolehnete se na můj slib, který jsem vám dal? Pokud to uděláte, mé Slovo vás obnoví.“

Tento slib a Pánovo slovo nás obnoví v každém těžkém čase a pozvedne naše duše, když jsme zdeptáni.